Červenec 2011

3. Lekce

27. července 2011 v 20:58 | Marek |  Slovíčka
Příbuzní しんるい
Rodina (zdvořile) ごかぞく
Česká republika チェコきょうわこく
Svobodný muž, svobodná žena どくしん
Morava モラヴィア (Moravia)
Výchova, péče o dítě いくじ
Dovolená, volno きゅうか
Na mateřské dovolené いくじきゅうかちゅう
Starší sestra (zdvořile) おねえさん
Synovec (zdvořile) おいごさん
Neteř (zdvořile) めいごさん
Nippori (čtvrť v Tokiu) にっぽり 日っぽり
Tady ここ
Dostatečný, dostačující けっこう(だ)
Prostorný, široký ひろい
Informace, rada, výklad あんない
Kuchyň だいどころ
Tam それ
Tam あそれ
Obývací pokoj, salon いま
Dětský pokoj こどもべや 子どもべヤ
Ložnice しんしつ
Lázeň, koupel, koupelna (お)ふろ
Kde どれ
Ach, aha ああ
Blízko ちかくに
Technik, inženýr エンジニア (enjinia)
Byt (nájemní) アパート (apáto)
Toaleta トイレ (toire)
Supermarket, prodejna potravin スーパーマー / スーパーマーケット (súpámá / súpámáketto)
Nonstop (obchod) コンビニエンス (konbiniensu)
Nádraží, stanice (metra) えき
Blízký; být blízko ちかい
Kromě toho, k tomu (navíc) それに
Nádraží JR (japonských drah) JRのえき
Knihkupectví ほんや 本や
Park こうえん
Dospělí člověk おとな
Dítě, děti こども 子ども
Brýle めがね
Knihovnička, police na knihy ほんだな 本だな
Muž, pán おとこのおひと 男の人
Žena, paní おんなのひと 女の人
Knihovna (instituce) としょかん
Noviny しんぶん
Pokoj, místnost へや
Zahrada にわ
Šintoistická svatyně じんじゃ
Žák せいと
Myš ねずみ
Strom き
Ryba さかな
Rybník いけ
Řeka かわ
Fontána, kašna ふんすい ふん水
Zoologická zahrada どうぶつえん
Mateřská školka ようちえん
Židle いす い子
Jízdní kolo じてんしゃ
Japonská banka にほんぎんこう 日本ぎんこう
Jídelna しょくどう
Esej, kompozice, slohová práce さくぶん
Chyba まちがい
Učebna, třída きょうしつ
Lednička れいぞうこ
Nejspíš, třeba, snad もしかして
Jistě, určitě, pravděpodobně, snad たしか(に)
Dnes, dnešní den きょう
Tiskárna (k počítači) プリンタ (purinta)
Lev ライオン (raion)
Kanárek カナリア (kanaria)
Třída (skupina žáků) クラス (kurasu)
Fotoaparát カメラ (kamera)
Test テスト (tesuto)
Pivo ビール (bíru)
Sešit ノート (nóto)
Hotel Hilton ヒリトンホテル (hiritonhoteru)
Lavička ベンチ (benchi)
Knižní průvodce ガイドブック (gaidobukku)
Klavír, piano ピアノ (piano)

2. Lekce (druhá část)

26. července 2011 v 15:59 | Marek |  Gramatika
Větná partikule の
  • Do jisté míry zdůrazňuje obsah sdělení
  • Do češtiny se v běžných oznamovacích větách nepřekládá
  • V odpovědích na otázky zjišťující příčinu či důvod ji můžeme přeložit jako "protože"
  • Pojí se pouze s neutrálními tvary spony a sloves
  • Kladná spona = な
  • Typická pro dětskou a ženskou řeč
  • Příklady:
しゅじんはかいしゃいんな。Můj muž je zaměstnán ve firmě.
むすこはまだしょうがくせいな。Syn je ještě žákem základní školy.
まきちゃんはまだしょうがくせいじゃない。Maki ještě nechodí do školy.
ヨハナちゃんはもうあかちゃんじゃない。Johanka už ale není miminko.

Větná partikule よ
  • Slouží k zdůraznění vysloveného tvrzení
  • Často se proto vyskytuje ve větách, které vyjadřují důraznou odpověď na otázku či opačný názor
  • Hojně se používá ve spojení s neutrálními tvary spony, adjektiv, či sloves
  • V neformálním projevu se však často vyskytuje i ve zdvořilé řeči
  • Přibližně odpovídá našemu vykřičníku
  • Někdy ji překládáme jako "přece", "ale"
  • Může mít také význam upozornění
  • Příklady:
このセーターはももこちゃんのです。Tenhle svetr je přece Momoko!
かのじょのハンバーガーはあれです。Její hamburger je přece tamten!
じゅんこさんはたちかわせんせいのむすめではありません。Džunko ale není dcera profesora Tačikawi.
じゅんじくんはぼくのともだち。Džundži je přece můj kamarád!
  • V ženské řeči se neutrální tvar spony předよ často vynechává
  • Příklady:
本田さんはせんせい。Pan Honda je přece učitel.
これはヨハナちゃんの人ぎょう。Tohle je ale Johančina panenka!

Větná partikule ね
  • Naznačuje, že mluvčí očekává od partnera reakci na své tvrzení
  • Do češtiny můžeme přeložit jako "že" na konci větz
  • Příklady:
ももこちゃんはこうこうせいです。Momoko chodí na střední školu, že? / Momoko, ty chodíš na střední školu, že
これはクチェラさんのではないです。Pane Kučero, tohle není vaše, že? / Tohle není pana Kučery, že?
きみの人ぎょうです。Je to tvoje panenka, že?
あのおんなのこはヨハナちゃんではないです。Tamta holčička není Johanka, že ne?
  • Může se pojit s větnými partikulemi , , a
  • S よ a わ = mluvčí si není svým tvrzením zcela jist a očekává přitakání; při překladu do češtiny používáme vazbu "přece … nebo ne?"
  • S か a の = zjišťovací otázka, mluvčí předpokládá souhlasnou odpověď; při překladu do češtiny můžeme použít dovětek "že ano?" případně "nebo snad ne?"
  • Příklady:
これはかれらのテレビですよね。To je přece jejich televize, nebo ne?
かなこさんはまだがくせいですわね。Kanako je ale ještě studentka, nebo ne?
かれはえいごのせんせいですかね。On je učitelem angličtiny, nebo snad ne?
それはじゅんじくんのハンバーガーだのね。Džundži, to je tvůj hamburger, že ano?

Partikule と ve spojovací funkci
  • Spojuje jmenné výrazy, do češtiny překládáme spojkami "a" nebo "s"
  • Příklady:
おかあさんとおうさん maminka a tatínek / maminka s tatínkem
ぼくきみ já a ty / já s tebou
シインくんヨハナちゃんトマシュちゃん Šimon, Johanka a Tomášek
この本あの本はきょうかしょです。Tahle a tamta kniha jsou učebnice.
このくつあのくつはももこさんのじゃありませんよ。Tyhle i tamty boty přece nejsou Momoko.

Partikule か ve funkci spojky "nebo"
  • Do češtiny překládáme jako "nebo", "anebo", "buď", "anebo"
  • Často se objevuje v otázkách na výběr z více možností; v takovém případě se objevuje za sponou v každé větě souvětí
  • V překladu do češtiny lze místo souvětí použít několikanásobný větný člen
  • Příklady:
このくるまは田なかさんのです、やまかわさんのです。Je tohle auto pana Tanaky, nebo pana Hondy?
これはイタリアのワインです、フランスのワインです。Je to víno italské, nebo francouzské?
  • Pokud chceme zdůraznit výběr ze dvou možností, můžeme na začátku druhé věty (či druhé věty souvětí) použít výraz それとも
  • Příklady:
あれはじしょうですそれともこうかしょです。Tamto je slovník, nebo učebnice?
じゅんじくんはしょうがくせいですそれとももうちゅうがくせいです。Džundži chodí na základní školu, nebo už chodí na nižší střední školu?

Fráze při představování
  • Při představení se Japonci uklánějí
  • Níže postavený přitom sklání hlavu více a měl by ji zvednout dříve než člověk výše postavený
  • Někteří Japonci, zvláště ženy, se uklánějí i několikrát
  • Je-li cizinec představován Japonci, je vhodné nepodávat ruku jako první a vyčkat, zda ji Japonec nabídne sám: to platí zejména, že jde o osobu výše postavenou
  • Po představení zpravidla následuje krátká zdvořilostní konverzace
  • Japonci nejčastěji zvolí téma, které oba lidi nějak spojuje, např. se zmíní o společných známých či o místě, k němuž mají oba dva nějaký vztah
  • V Japonsku se při představování používají následující fráze:
はじめましと。Těší mě.
(わたしは) やまかわです。Jsem Jamakawa. / nepříliš formální
(わたくしは) やまかわでございます。Jsem Jamakawa. / formální
(わたくしは) やまかわともうします。Jmenuji se Jamakawa. / formální
どうぞよろしく。Rád vás poznávám. / nepříliš formální
よろしくおねがいします。Velmi rád vás poznávám. / formální
よろしくおねがいいたします。Velmi rád vás poznávám. / velmi formální
どうぞよろしくおねがいします。Skutečně velmi rád vás poznávám. / formální
どうぞよろしくおねがいいたします。Skutečně velmi rád vás poznávám. / velmi formální
こちらこそ (どうぞ) よろしくおねがいします。Potěšení je na mé straně. / formální
こちらこそ (どうぞ) よろしくおねがいいたします。Potěšení je na mé straně. / velmi formální
こちらはクチェラさんです。Toto je pan Kučera.
このかたはクチェラさんです。Tento pán je pan Kučera.
  • Pokud se chceme zeptat na jméno, můžeme použít následující fráze:
おなまえは? Jaké je vaše (tvé) jméno? / neformální
おなまえはなんですか。Jak se jmenujete? / neformální
すみませんがどちらちまですか。Promiňte, ale jak se jmenujete? / formální
すみませんがどちらさまですか。Promiňte, ale jaké je vaše jméno? / formální
しつれいですか、どちらさまでいらっしゃいますか。Promiňte, ale jak se jmenujete / velmi formální

Fráze a užitečné věty
しつれいですが、… Promiňte, ale...
どうもありがとございます。Děkuji mnohokrát.
どうぞ。Prosím. / pobídka

2. Lekce (první část)

26. července 2011 v 15:52 | Marek |  Gramatika
Osobní zájmena
  • Nepoužívají se příliš často, je-li z kontextu zřejmé, koho se promluva týká

Jednotné číslo

1. osoba
わたくし já / používá se především ve formálních projevech a v uctivé japonštině
わたし já / používá se v běžném hovoru
ぼく já / používají muži v běžném hovoru
おれ já / nespisovný tvar, používají jej muži v případě, když mluví s člověkem stejně nebo níže postaveným
あたし já / nespisovný tvar, používají jej ženy
Když chci zdůraznit, že mluvím o sobě, ukážu si prstem na nos

2. osoba
あなた ty, vy / v běžném hovoru se používá především k oslovování osob stejně nebo níže postavených, často jej používají ženy vůči svému manželovi
きみ ty / používají především muži, zejména mezi přáteli, vůči osobám níže postaveným a při oslovování dětí
おまえ ty / hovorový tvar, používají muži vůči osobám níže postaveným nebo vůči své manželce
あんた ty / hovorový tvar, používá se ve vztahu k osobám níže postaveným

3. osoba
かれ on
かのじょ ona

Množné číslo

1. osoba
わたくしたち my / používá se především v uctivé a formální japonštině
わたしたち my (ve významu my všichni, tj. včetně vás) / používá se v běžné japonštině
わたしども my (my sami, nikoli vy) / používá se zejména v institucích, kde je třeba odlišit např. zaměstnance od klientů
ぼくたちぼくら my / tento tvar používají v běžném hovoru muži, ale ve skupině, o níž hovoří, mohou být i ženy
おれたちおれら my / nespisovný tvar používaný muži
われわれ my / používá se při označování skupiny lidí, které něco spojuje, např. rodina, stejná národnost stejná politická příslušnost apod.

2. osoba
あなたがたあなたたち vy / používá se v běžném hovoru zejména při oslovování osob stejně nebo níže postavených
きみたち vy / používá se v běžném hovoru mezi přáteli, při oslovení níže postavených osob a dětí
おまえたちあんたたち (あんたち) vy / hovorový tvar, používají jej muži při oslovování osob níže postavených

3.osoba
かれら oni / používá se o skupině lidí, v níž je alespoň jeden muž
かのじょたら (かのじょら) ony

Přivlastňovací vazby s osobními zájmeny
  • Připojením partikule za osobní zájmeno se z něj stane zájmeno přivlastňovací
  • Tyto vazby se mohou pojit s podstatnými jmeny či stát ve větě samostatně
わたしの mé, moje
わたし本 moje kniha
きみの tvé, tvoje
きみきょうかしょ tvá učebnice
かのじょの její
かのじょ人ぎょう její panenka
かれらの jejich
かれらくるま jejich auto
...
...
  • 本 = ほん
  • 人ぎょう = にんぎょう
  • Příklady:
そのかばんはかれのです。Ta taška je jeho.
わたしのかばんはこれです。Moje taška je tahle.
あれはあなたのくるまですか。Támhleto je vaše auto?
はい、ぼくのです。Ano, je moje.
かのじょの人ぎょうはこれではないです。Její panenka není tahle (dosl. "tohle").
これはきみのだの?To je tvoje?
いいえ、ぼくのじゃない。Ne, není to moje.
かのじょたちのおもちゃだ。Jsou to jejich hračky.
  • V japonštině se především u druhé a třetí osoby dává před osobním zájmenem často přednost příjmení či jménu
  • Velmi časté je také oslovení, z něhož je patrný vztah k partnerovi či jeho postavení
  • U některých povolání je možné použít i název dané profese, za nímž následuje sufix さん
  • Příklady:
やおやさん pan zelinář
にくやさん pan řezník
  • Často se místo osobních zájmen také používají výrazy この人、このかた (tento člověk) a o dětech a mladých lidech このこ (toto dítě)
  • 人 = ひと
  • Příklady:
これはうえ田さんの本ですか。Tohle je vaše kniha, pane Uedo? / Je tohle kniha pana Uedy?
それは本田さんのでんしじしょですか。Pane Hondo, to je váš elektronický slovník? / To je elektronický slovník pana Hondy?
あれは田なかせんせいのくるまですか。Pane profesore Tanako, tamto je vaše auto? / Tamto auto je pana profesora Tanaky?
あのかたはしゃちょうさんのおくさまですか。Pane řediteli, to je vaše manželka? / To je manželka ředitele (firmy)?
これはじゅんじくんのでんしじしょ?Džundži, tohle je tvůj elektronický slovník? / Tohle je Džundžiho elektronický slovník?
このペンはシモンくんのじゃない。Šimone, tohle pero není tvoje. / Tohle pero není Šimonovo.
おとうさんのコンピュータはこれ?Tvůj počítač, tatínku, je tenhle? / Tatínkův počítač je tenhle?
  • うえ田 = うえだ
  • 本田 = ほんだ
  • 田なか = たなか

Kontextová partikule も
  • Zařazuje věc, o níž se hovoří, do nějakého známého kontextu
  • Do češtiny se v kladných větách překládá jako "také", "i"; a v záporných jako "ani"
  • může se ve větách objevit vícekrát
  • Příklady:
これ本です。あれ本です。Toto je kniha. Tamto je také kniha.
わたしチェコ人です。つまチェコ人です。Jsem Čech. I manželka je Češka.
これじしょではありません。あれじしょではありません。Tohle není slovník. Ani tamto není slovník.
これあれ日本の本です。Toto i tamto jsou japonské knihy.
これうちのねこです。あのねこうちのです。Tohle je naše kočka. Tamta kočka je také naše.
このえんぴつあのえんぴつわたしのではありません。Ani tahle ani tamta tužka nejsou moje.
あっ、これフランスのざっしだ。Vida, tohle je francouzský časopis.
これぼくのスーツケースじゃない。これぼくのじゃない。Tohle není můj kufr. Ani tamten není můj.
  • 日本 = にほん

Větná partikule わ
  • Naznačuje mírné zdůraznění obsahu pronesené věty
  • Do Češtiny se překládá jako "vždyť" nebo "ale"
  • Typická pro ženskou hovorovou řeč, muži ji nepoužívají
  • Může se pojit s větnými partikulemi よ a ね (viz dále)
  • Nemůže se pojit s partikulí か
  • Příklady:
かなこさんはまだがくせいです。Vždyť Kanako je ještě studentka.
あのけいたいでんわはすゆきさんのおくさんのです。Tamten mobil je ale paní Suzukiové.
イヴェタさんはチェコ人ではありません。Iveta ale není Češka.
ヨハナさんはまだしょうがくせいではありません。Johanka ale ještě není školačka.
あなたはもだいがくせいじゃない。Už ale nejsi vysokoškolačka!

2. Lekce

26. července 2011 v 15:49 | Marek |  Slovíčka
Narita (místní jméno) なりた
Letiště くうこう
Na letišti Narita なりた くうこう で
Větná partikule ne ね
Vizitka, navštívenka めいし
Uvnitř; vnitřek なか
V のなかで
Toto こちら
V autě くるまのなかで
Kjóto きょうと
Ano (méně zdvořilé než はい) ええ
Původ, příslušnost しゅっしん
Původ (zdvořilý výraz) ごしゅっしん
Jméno なまえ
Pošta (úřad) ゆうびんきょく
Dnes; dnešní den きょう
Silák ちからもち 力もち
Slovník じしょ
Sakura (strom) さくらのき さくらの木
Elektron でんし
Elektronický slovník でんしじしょ
Rodiče りょうしん
Hračka おまちゃ
Deník にっき 日き
Neděle にちじょうび 日ちよう日
Manžel (skromný výraz) しゅうじん
Starší kolega せんぱい
Prezident společnosti, firmy しゃちょう
Vedoucí oddělení かちょう
Tatínek (zdvořilý výraz) おとうさん
Zdravotní sestra かんごふ
Řidič うんとんじゅ
Zelinářství, obchod s ovocem a zeleninou やあや
Zelinář やあやさん
Řeznictví, prodejna masa にくや
Řezník にくやさん
Názor いけん
Vstupenka, jízdenka, lístek きっぷ
Telefon でんわ
Mobilní telefon けいたい でんわ
Mobil (dosl. "přenosná věc") けいたい
Časopis ざっし
Domov, dům うち
Naše うちの
Kočka ねこ
Vysokoškolák だいがくせい
Tedy, tak (vysl. dewa) では/それでは
Nebo, anebo それとも
Ale, vida あっ
Obchodní dům デパート (depáto)
Hamburger ハンバーガー (hanbágá)
Víno ワイン (wain)
Televize テレビ (terebi)
Rozhlas, rádio ラヅオ (raduo)
Zmrzlina アイスクリーム (aisukurímu)
Svetr セーター (sétá)
PC, počítač パンコン (pankon)
Kufr スーツケース (sútsukésu)
Notebook ノートブック (nótobukku)
Cigarety, tabák タバコ (tabako)
Zatím, ještě (ne) まだ
Už, již もう

1. Znaky

26. července 2011 v 15:45 | Marek |  Kandži
Uspořádání: první znak, je znak nebo více znaků kandži a za ním (nimi) je napsáno v závorkách jak se to čte a za rovná se je napsán význam znaku (znaků).

田 (た) = (rýžové) pole
田畑 (た・はた) = pole (mn.č.)
水田 (すい・でん) = rýžové (zavodněné) pole
油田 (ゆ・でん) = ropné pole
田舎 (いなか) = venkov
田中 (たなか) = Tanaka (jméno)

力 (ちから) = síla
力持ち (ちから・も・ち) = silák
体力 (たい・りょく) = fyzická síla
圧力 (あつ・りょく) = tlak
力作 (りき・ちく) = pracně vytvořené dílo
暴力 (ぼう・りょく) = násilí
協力 (きょう・りょく) = spolupráce

人 (ひと) = člověk
人間 (にん・げん) = člověk, lidská bytost
人形 (にん・ぎょう) = panenka, loutka
チェコ人 (チェコ・じん) = Čech
人生 (じん・せい) = lidský život
人力車 (じん・りき・しゃ) = rikša
人格 (じん・かく) = povaha, charakter

日 (ひ) = den, slunce
お日様 (お・ひ・さま) = sluníčko (dětská řeč)
日当たり (ひ・あ・たり) = sluneční strana
当日 (とう・じつ) = ten den, onen den
祝日 (じゅく・じつ) = státní svátek, den volna
日付 (ひ・づけ) = datum
日記 (にっ・き) = deník
毎日 (きい・にち) = každý den
日曜日 (にち・ぞう。び) = neděle
日常(の) (にち・じょう・(の)) = každodenní, obvyklý, obyčejný

木 (き) = strom
木の枝 (き・の・えだ) = větev stromu
木陰 (こ・かげ) = stín stromu
大木 (たい・ぼく) = velký strom
材木 (ざい・もく) = stavební dříví, řezivo
木材 (もく・ざい) = dřevo
木刀 (ぼく・とう) = dřevěný meč
木曜日 (もく・よう・び) = čtvrtek
並木 (なみ・き) = řada stromů, alej, stromořadí
木の葉 (こ・の・は) = list stromu, listoví

本 (ほん) = kniha
本屋 (ほん・や) = knihkupectví
本物 (ほん・もの) = originál, pravá věc
本当 (ほん・とう) = pravda, skutečnost
日本 (に・ほん、にっ・ぽん) = Japonsko
日本人 (に・ほん・じん、にっ・ぽん・じん) = Japonec
本日 (ほん・じつ) = dnes, tento den
熊本 (くま・もと) = Kumamoto (jméno)
本田 (ほん・だ) = Honda (jméno)
本木 (もと・き) = Motoki (jméno)

Katakana

26. července 2011 v 0:03 | Marek |  Písmo

アa
イi
ウu
エe
オo
カka
キki
クku
ケke
コko
サsa
シši
スsu
セse
ソso
タta
チči
ツcu
テte
トto
ナna
ニni
ヌnu
ネne
ノno
ハha
ヒhi
フfu
ヘhe
ホho
マma
ミmi
ム,mu
メme
モme
ヤja

ユju

ヨjo
ラra
リri
ルru
レre
ロro
ワwa



ヲwo
ンn





Zdvojené souhlásky se v katakaně píší podobně jako v hiraganě pomocí malého ッ. K prodlužování slabik v přejatých slovech se používá vodorovná čárka připsaná za příslušnou slabiku.

Znělé řádky
Použití nigori je stejné jako v hiraganě

ガ ga
ギ gi
グ gu
ゲ ge
ゴ go
ザ za
ジ dži
ズ zu
ゼ ze
ゾ zo
ダ da
ヂ dži
ヅ zu
デ de
ド do
バ ba
ビ bi
ブ bu
ベ be
ボ bo
パ pa
ピ pi
プ pu
ペ pe
ポ po

Spřežky

キャ kja
キュ kju
キョ kjo
ギャ gja
ギュ gju
ギョ gjo
シャ ša
シュ šu
ショ šo
ジャ dža
ジュ džu
ジョ džo
チャ ča
チュ ču
チョ čo
ニャ nja
ニュ nju
ニョ njo
ヒャ hja
ヒュ hju
ヒョ hjo
ビャ bja
ビュ bju
ビョ bjo
ピャ pja
ピュ pju
ピョ pjo
ミャ mja
ミュ mju
ミョ mjo
リャ rja
リュ rjo
リョ rju

Speciální spřežky
V katakaně existují navíc spřežky používané pro přepis cizích slov a jmen.




シェ še




チェ če


ズィ zi



ツァ ca
ツィ ci

ツェ ce
ツォ co

ティ ti (ty)
テゥ tu



ディ di (dy)
デゥ du


ファ fa
フィ fi

フェ fe
フォ fo

ウィ wi

ウェ we
ウォ wo
ヴァ va
ヴィ vi
ヴ vu
ヴェ ve
ヴォ vo

Hiragana

25. července 2011 v 20:37 | Marek |  Písmo
Základní řady
V japonštině existuje 5 samohlásek stejných jako u nás, které tvoří první řadu japonských slabičných abeced. Další řádky (ka, sa, ta, na, ha, ma, ja, ra, wa) vznikají spojením těchto samohlásek se základními souhláskami. Jedinou samostatnou souhláskou je n.

あ a
い i
う u
え e
お o
か ka
き ki
く ku
け ke
こ ko
さ sa
し ši
す su
せ se
そ so
た ta
ち či
つ cu
て te
と to
な na
に ni
ぬ nu
ね ne
の no
は ha
ひ hi
ふ fu
へ he
ほ ho
ま ma
み mi
む mu
め me
も mo
や ya

ゆ yu

よ yo
ら ra
り ri
る ru
れ re
ろ ro
わ wa



を wo
ん n





Znělé řádky
Přidáním nigory (dvě rovnoběžné čárky připsané k pravému hornímu okraji slabiky) k základním řadám ka, sa, ta získáme znělé řady ga, za, da. Přidáním nigory k základní řadě ha získáme řadu ba. Přidáním marunigori (malý kroužek připsaný k pravému hornímu okraji slabiky) k základní řadě ha získáme řadu pa.

が ga
ぎ gi
ぐ gu
げ ge
ご go
や za
じ dži
ず zu
ぜ ze
ぞ zo
だ da
ぢ dži
づ zu
で de
ど do
ば ba
び bi
ぶ bu
べ be
ぼ bo
ぱ pa
ぴ pi
ぷ pu
ぺ pe
ぽ po

Prodlužování slabik
Slabiky končící samohláskou a nebo u se prodlužují připojením téže samohlásky za příslušnou slabiku. Při přepisu do češtiny se používají dlouhé samohlásky á a ú.Slabiky končící samohláskou i se prodlužují připojením další samohlásky i. Při přepisu do češtiny se zpravidla používají dvě i za sebou. Slabiky končící samohláskou e se prodlužují buď připojením samohlásky i, nebo e. Při přepisu do češtiny se v případě prodlužování pomocí samohlásky e používá dlouhá samohláska é; přepisuje-li se i, zachová se japonský způsob psaní, tedy ei (v obou případech výslovnost é). Slabiky končící samohláskou o se prodlužují buď připojením samohlásky o, anebo u. Při přepisu do češtiny se v obou případech používá dlouhé ó. U sloves končících na ou a oo nejde o dlouhé samohlásky; v tomto případě se vyslovují samohlásky jako dvojhláska a při přepisu se zachovává japonský způsob psaní. Pokud se ve slově složeném ze dvou či více znaků vyskytnou za sebou dvě samohlásky, z nichž druhá je počáteční hláskou čtení znaku, nejde o dlouhou samohlásku ani o dvojhlásku (tento případ se vyskytuje pouze v kandži např. první znak bude znamenat ma a druhý znak bude znamenat aka).

Zdvojené souhlásky
Malé っ označuje zdvojení samohlásky v následující slabice. Někdy se toto zdvojení označuje jako "ráz", protože ve výslovnosti na okamžik zadržíme dech. Při ručním psaní se malé っ píše ve vodorovném zápisu do levého dolního rohu samotného čtverečku, ve svislém zápisu do pravého horního rohu samotného čtverečku. např. あさって (asatte) zítra, čte se: asa-te; がっこう (gakkó) škola, čte se: ga-kó.

Spřežky
Spřežky se zapisují kombinací grafému pro slabiky základních a znělých řad, které končí samohláskou "i", a zmenšených grafémů ゃ, ゅ a ょ. Od slabiky ぢ se spřežky netvoří. Při ručním psaní na čtverečkovaný papír se malé slabiky ゃ, ゅ a ょ píší stejně jako malé っ. Pro prodlužování spřežek platí stejná pravidla, jako pro prodlužování slabik.

きゃkja
きゅkju
きょkjo
ぎゃgja
ぎゅgju
ぎょgjo
しゃša
しゅšu
しょšo
じゃdža
じゅdžu
じょdžo
ちゃča
ちゅču
ちょčo
にゃnja
にゅnju
にょnjo
ひゃhja
ひゅhju
ひょhjo
びゃbja
びゅbju
びょbjo
ぴゃpja
ぴゅpju
ぴょpjo
みゃmja
みゅmju
みょmjo
りゃrja
りゅrju
りょrjo

Interpunkční znaménka
Tečka za větou: Místo tečky se píše malý kroužek. = 。
Čárka: Čárka ve větě má jiný sklon. = 、
Uvozovky: Mají tvar nedokončených hranatých závorek. = 「」
Pomlčka: Místo pomlčky se píše tečka uprostřed řádku. = ・

1. Lekce

25. července 2011 v 20:32 | Marek |  Slovíčka
Rodina かぞく
Toto これ
Partikule wa は
Spona です
Člen/zaměstnanec firmy しゃいん
Manželka, paní おくさん
Zubař/zubařka はいしゃ
Chlapec/chlapeček おとこのこ
Školák, žák しょうがくせい
Pádová partikule の
Syn むすこ
Holčička, děvčátko おんなのこ
Dcera, dívka むすめ
Mladší sestra いもうと
Mladší bratr おとうと
Dítě, mládě こ
Miminko あかちゃん
Kamarád, přítel ともだち
Společnost, firma かいしゃ
Kolega, spolupracovník どうりょう
Manžel, pán ごしゅうじん
Žena v domácnosti しゅふ
A, s, と
Student/studentka V.S.Š. こうこうせい
Student/studentka N.S.Š. ちゅうがくせい
Příklad, vzor れえ
Jaké národnosti なにじん
Kdo だれ
Stůl つくえ
Učitel, profesor, doktor, mistr せんせい
Tokio とうきょう
Univerzita, V. Š. だいがく
Tokijská univerzita とうきょう だいがく
Tokijské fórum とうきょう フォーラム (fóramu)
Co なに なん
Taška, kabelka かばん
Panenka, loutka にんぎょう
Tužka えんぴつ
Vůz, auto くるま
Kniha ほん
Ano はい
Ne いいえ いえ いや
Maminka おかあさん
Banka ぎんこう
Hodinky, hodiny とけい
Budík めずまし どけい
Ostrov しま
Země, stát くに
Ostrovní stát/země しまぐに
Zaměstnanec firmy, úředník かいしゃいん
Student がくせい
Zítra あした
Čtvrtek もくようび
Metro ちかてつ
Mapa ちず
Pes いぬ
Manželka (skromný výraz) つま
Bota, boty くつ
Učebnice きょうかしょ
Budova, dům, stavba たてもの
Škola がっこう
Člověk ひと
Zvíře, živočich どうぶつ
Budova (moderní) ビル (biru)
Propiska, pero ペン (pen)
Kočárek ベビーカー (bebíká)
Počítač コンピュータ (konpjúta)
Japonský slovník にほんご の じしょ
Hotel ホテル (hoteru)

1. Lekce (druhá část)

25. července 2011 v 20:24 | Marek |  Gramatika
Ukazovací a tázací zájmena
  • dělí se na samostatná a na nesamostatná
Samostatná zájmena
Nesamostatná zájmena
これ toto, tohle
この ほん tato kniha
それ to, tamto
その ほん ta kniha
あれ tamto
あの ほん tamta kniha
どれ co, který (z více než 2 možností)
どの ほん která kniha
  • こ: mluvčí a posluchač stojí blízko sebe (vedle), ukazuje na něco, co je v dosahu obou dvou
  • そ: ukazuje na něco, co je mírně vzdáleno oběma
  • あ: ukazuje na něco, co je daleko od obou dvou
  • ど: používá se při vytváření tázacích zájmen
  • Samostatná ukazovací a tázací zájmena stojí ve větě samostatně
これはきょうかしょうです。Tohle je učebnice.
あれはきょうかしょうではありません。Támhleto není učebnice.
これはヨハナちゃんのにんぎょうです。Toto je Johančina panenka.
それはクチェラさんのコンピュータです。To je počítač pana Kučery.
これはほんだ。Toto je kniha.
あれはやまださんのくるまだ。Tamto je Jamadovo auto
それはゆいこさんのかばんじゃない。To není taška Jukiko.
  • Nesamostatná ukazovací a tázací zájmena se pojí s podstatnými jmény, nemohou se vyskytovat samostatně a nepojí se s partikulemi
このくるま toto auto
あのおんなのこ tamta holčička
そのぎんこう ta banka
どのかばん která taška
あのかたはほんださんです。Tamta osoba je pan Honda.
このにんぎょうはヨハナちゃんのです。Tato panenka je Johanky.
このかばんはじゆきこさんのじゃない。Tahle taška není Jukiko.
  • Následující tázací zájmena mají pouze samostatný tvar:
なに,なんco / požívá se při ptaní na věci a zvířata (tvar なん se používá např. před sponou, či před の)
どちらkterý ze dvou / používá se při ptaní na věci, zvířata i osoby (hovorový tvar = どっち)
だれkdo / používá se především, ptáme-li se na 3. osobu, která není při rozhovoru přítomna, a v neformálních situacích
どなに kdo / používá se často ve zdvořilé řeči, pokud osoba, na niž se ptáme, je přítomna
  • Tato zájmena se k podstatným jménům připojují pomocí partikule の
  • Příklady:
なんほん jaká kniha (co za knihu, jaký druh knihy)
だれくるま čí auto
どなにおくさん čí manželka

Tázací partikule か
  • Větná partikule vytváří z věty oznamovací větu tázací
  • V neutrálním stylu se zpravidla objevuje jen za některými významovými slovesy
  • Ve vazbě se sponou se příliš nepoužívá
  • Spona だ se před ní vynechává
  • Příklady:
これはシモンくんのほんです。To je Šimonova kniha?
これはたなかさんのとけいです。Toto jsou hodinky pana Tanaky?
あのえんぴくはヨハナちゃんのです。Tamta tužka je Johančina?
これはじゅんじくんのぺんではありません。Tohle není Džundžiho pero?
そのかばんはイヴェタさんのじゃないです。Tahle taška není Ivetina?
たなかさんはにほんじんです。Je pan Tanaka Japonec?
あのかたはほんださんです。Je tamta osoba paní Hondová?
  • Partikule か se často objevuje ve spojení s tázacími zájmeny
  • Tázací zájmena však nemají konkrétní obsah, takže se nemohou stát tématem věty a nepojí se s partikulí は
  • Příklady:
これはなんです。Co to je?
あのひとはだれです。Kdo je tamten člověk?
たなかさんはどなにです。Kdo (z vás) je pan Tanaka?
ほんださんのくるまはどれです。Které je vaše auto, pane Hondo? Které auto je pana Hondy?
そのかばんはだれのです。Čí je ta taška?
シモンくんのぺんはどれです。Které pero je Šimonovo?
なんのほんです。きょうかしょうです。Co je to za knihu? To je učebnice.
どのほんです。あのほんです。Která je to kniha? Je to tamta kniha.
  • V hovorové japonštině se partikule か ve spojení s tázacími zájmeny často vynechává
  • Pro zápis hovorové otázky se používá otazník
  • Časté jsou také nedokončené otázky, v nichž mluvčí přísudek a někdy i další části vynechává, pokud je smysl otázky jasný z kontextu
  • Příklady:
クチェラさんはチェコじんです。Pan Kučera je Čech.
クチェラさんのおくさん? A manželka pana Kučery?

むすこのなまえはシモンくんです。(Jeho) Syn se jmenuje Šimon.
あかちゃんのなまえは? A miminko (se jmenuje)?

あのほんはじゅんじくんのだ。Tamta kniha je Džundžiho.
どのほん? Která kniha?

Tázací partikule の
  • Typická pro dětskou a ženskou řeč
  • Za のse většinou píše otazník
  • Ve jmenném přísudku se spona の v případě kladné otázky pojí se základem spony なり, tj. な
  • V případě záporné otázky se pojí se zápornými tvary spony だ, tj. ではない, じゃない
  • Příklady:
シモンくんはしょうがくせいだ? Šimone, ty chodíš na základní školu? Šimon chodí na základní školu?
これはヨハナちゃんのにんぎょうだ? To je tvoje panenka, Johanko? To je Johančina panenka?
おかあさんはチェコじんではない?Tvoje maminka není Češka? Jeho (její, jejich) maminka není Češka?
このほんはじゅんじくんのじゃない?Džundži, není tahle kniha tvoje? Tahle kniha není Džundžiho?

Zdvořilá odpověď
  • Příliš krátká odpověď není zdvořilá
  • Odpovídá se celou větou (není nutno v důvěrném stylu)
  • Existují i neutrální varianty
はい、そう です。
Ano, je to tak.
いいえ、そう ではありません。
Ne, není to tak.
いいえ、ちがいます。
Ne, je to jinak.
はい。
Ano.
いや、そう じゃない。
Ne, není to tak.
いや、ちがう。
Ne, je to jinak.

Sufixy za jmény
  • Oslovujeme druhou osobu, mluvíme o třetí = さん
  • V uctivé japonštině a v dopisech = さま
  • Pro mladé muže, chlapce = くん
  • U dětí, někdy i u dospělých žen = ちゃん

1. Lekce (první část)

25. července 2011 v 20:23 | Marek |  Gramatika
Podstatná jména
  • Mají jen jeden tvar
  • Množné číslo utvoří pomocí sufixu
  • Nejběžnější je sufix たち, např. ひとたち lidé, どうぶつたち zvířata
  • Méně časté jsou sufixy がた a ら
  • Může být vyjádřeno i zdvojením, např. ひとびと lidé, やまやま hory
  • V běžném zápisu se používá opakovací znaménko 々 : 人々, 山々

Stavba věty
  • Obvyklé uspořádání: PODMĚT - PŘEDMĚT - PŘÍSUDEK
  • Přísudek vždy na konci (za ním pouze modifikátory - slovesné, adjektivní a jmenné -, větné partikule a některé spojky)
  • Velmi často je podmět nebo předmět vynecháván, je-li znám z kontextu

Spona
  • Být nějaký, být něčím
  • Ve spojení se jmény vytváří jmenný přísudek
  • 3 tvary: NEUTRÁLNÍ, FORMÁLNÍ, ZDVOŘILÝ
  • N: mluvíme s rodinou, dětmi, kamarády atd.
  • F: v novinách, odporný text apod.
  • Z: ostatní případy

Neutrální
Zdvořilý
Formální
Kladný tvar
です
である
Záporný tvar
ではない
ではありません
ではない


ではないです

  • Při běžné konverzaci では - じゃ
  • Tvary přítomného času spony (i dalších sloves) se používají i pro vyjádření času budoucího

Partikule
  • Gramatická částice, která určuje a vymezuje vztahy mezi větnými členy
  • Dělí se na: PÁDOVÉ, KONTEXTOVÉ, VĚTNÉ
  • P: - následují vždy za jménem, či jmennou frází, k nimž se vztahují
- určují vztahy mezi jmény nebo mezi jmény a slovesem
- mnohé z nich jsou něco jako předložky
  • K: - vymezují větné vztahy v rámci kontextu
  • V: - následují za přísudkem a modifikují význam celé věty

Kontextová partikule は
  • Označuje tzv. téma věty
  • Používá se tehdy, je-li osoba či věc, o které hovoříme, posluchači známa z dřívějška či vyplývá-li její znalost z kontextu promluvy
  • Vyskytuje se i ve všeobecných tvrzeních (např. にほんはしまぐにです。Japonsko je ostrovní stát.)
  • V pozici z jménem vytváří ze jména podmět (někdy může stát i za jinými větnými členy)
  • Zapisuje se jako "ha", ale čte se "wa"
  • Příklady:
たなかさんかいしゃいんです。Pan Tanaka je zaměstnanec firmy.
くみこちゃんがくせいです。Kumiko je studentka.
ほんださんせんせいです。Pan Honda je učitel.
イヴェタさんはいしゃです。Iveta je zubařka.
トマーシュちゃんあかちゃんです。Tomášek je miminko.
あしたもくようびです。Zítra je (bude) čtvrtek.
ヨハナちゃんおんなのこです。Johanka je holčička.
ロマンさんチェコじんです。Roman je Čech.
シモンくんこうこうせいではありません。Šimon není středoškolák.
ロマンさんはいしゃじゃありません。Roman není zubař.
イヴェタさんチェコじんです。Iveta není Češka.
じゃまださんソロヴァキアじんではない。Pan Jamada není Slovák
ヨハナちゃんしょうがくせいじゃない。Johanka nechodí na základní školu.

Pádová partikule の
  • Vytváří ze jmenného výrazu za nímž následuje přívlastek
  • Příklady:
ちかてくちず Mapa metra
たなかさんほん Kniha pana Tanaky
ヨハナちゃんにんぎょうです。Je to Johančina panenka.
ほんださんいぬです。Je to pes pana Hondy.
ロマンさんおとうとはがくせいです。Romanův mladší bratr je student.
りかちゃんおかあさんははいしゃじゃない。Maminka Riky není zubařka.
  • V případě, že se jedná o vlastnictví nějaké věci, může の také zastupovat řídící člen
  • Příklady:
くるまはうえださんです。Auto je pana Uedy.
ぺんはシモンくんじゃない。Pero není Šimonovo.
にんぎょうはヨハナちゃんです。Panenka je Johanky.
  • の může spojovat i více než dva členy jmenného výrazu
  • Příklad:
とうきょうちかてつちず mapa tokijského metra
  • Používá se i v přívlastkových spojeních, zvláště při představování osob, kde 1. pod. jm. blíže určuje představovanou osobu
  • Příklady:
つまヴェタ moje žena Iveta
ともだちたなかくん přítel Tanaka
  • V ustálených spojeních se の vynechává
  • Příklady:
とうきょうだいがく Tokijská univerzita (název školy)
とうきょうのだいがく tokijská univerzita (univerzita v Tokiu)

Národy a národnosti
  • Název národnosti se tvoří připojením znaku pro člověka k názvu země
  • Znak pro člověka 人 (ひと) se čte sinojap. - じん
  • Příklady:
チェコじん Čech, Češka
ソロヴァキアじん Slovák, Slovenka
にほんじん Japonec, Japonka
  • Ve zdvořilé řeči: název země + のかた (かた = osoba)
  • Příklady:
チェコのかた Čech, Češka
ソロヴァキアのかた Slovák, Slovenka
にほんのかた Japonec, Japonka
  • Názvy jazyků: země + ご (řeč, jazyk)
  • Příklady:
にほん japonština
えい angličtina (výjimka)