1. Lekce (druhá část)

25. července 2011 v 20:24 | Marek |  Gramatika
Ukazovací a tázací zájmena
  • dělí se na samostatná a na nesamostatná
Samostatná zájmena
Nesamostatná zájmena
これ toto, tohle
この ほん tato kniha
それ to, tamto
その ほん ta kniha
あれ tamto
あの ほん tamta kniha
どれ co, který (z více než 2 možností)
どの ほん která kniha
  • こ: mluvčí a posluchač stojí blízko sebe (vedle), ukazuje na něco, co je v dosahu obou dvou
  • そ: ukazuje na něco, co je mírně vzdáleno oběma
  • あ: ukazuje na něco, co je daleko od obou dvou
  • ど: používá se při vytváření tázacích zájmen
  • Samostatná ukazovací a tázací zájmena stojí ve větě samostatně
これはきょうかしょうです。Tohle je učebnice.
あれはきょうかしょうではありません。Támhleto není učebnice.
これはヨハナちゃんのにんぎょうです。Toto je Johančina panenka.
それはクチェラさんのコンピュータです。To je počítač pana Kučery.
これはほんだ。Toto je kniha.
あれはやまださんのくるまだ。Tamto je Jamadovo auto
それはゆいこさんのかばんじゃない。To není taška Jukiko.
  • Nesamostatná ukazovací a tázací zájmena se pojí s podstatnými jmény, nemohou se vyskytovat samostatně a nepojí se s partikulemi
このくるま toto auto
あのおんなのこ tamta holčička
そのぎんこう ta banka
どのかばん která taška
あのかたはほんださんです。Tamta osoba je pan Honda.
このにんぎょうはヨハナちゃんのです。Tato panenka je Johanky.
このかばんはじゆきこさんのじゃない。Tahle taška není Jukiko.
  • Následující tázací zájmena mají pouze samostatný tvar:
なに,なんco / požívá se při ptaní na věci a zvířata (tvar なん se používá např. před sponou, či před の)
どちらkterý ze dvou / používá se při ptaní na věci, zvířata i osoby (hovorový tvar = どっち)
だれkdo / používá se především, ptáme-li se na 3. osobu, která není při rozhovoru přítomna, a v neformálních situacích
どなに kdo / používá se často ve zdvořilé řeči, pokud osoba, na niž se ptáme, je přítomna
  • Tato zájmena se k podstatným jménům připojují pomocí partikule の
  • Příklady:
なんほん jaká kniha (co za knihu, jaký druh knihy)
だれくるま čí auto
どなにおくさん čí manželka

Tázací partikule か
  • Větná partikule vytváří z věty oznamovací větu tázací
  • V neutrálním stylu se zpravidla objevuje jen za některými významovými slovesy
  • Ve vazbě se sponou se příliš nepoužívá
  • Spona だ se před ní vynechává
  • Příklady:
これはシモンくんのほんです。To je Šimonova kniha?
これはたなかさんのとけいです。Toto jsou hodinky pana Tanaky?
あのえんぴくはヨハナちゃんのです。Tamta tužka je Johančina?
これはじゅんじくんのぺんではありません。Tohle není Džundžiho pero?
そのかばんはイヴェタさんのじゃないです。Tahle taška není Ivetina?
たなかさんはにほんじんです。Je pan Tanaka Japonec?
あのかたはほんださんです。Je tamta osoba paní Hondová?
  • Partikule か se často objevuje ve spojení s tázacími zájmeny
  • Tázací zájmena však nemají konkrétní obsah, takže se nemohou stát tématem věty a nepojí se s partikulí は
  • Příklady:
これはなんです。Co to je?
あのひとはだれです。Kdo je tamten člověk?
たなかさんはどなにです。Kdo (z vás) je pan Tanaka?
ほんださんのくるまはどれです。Které je vaše auto, pane Hondo? Které auto je pana Hondy?
そのかばんはだれのです。Čí je ta taška?
シモンくんのぺんはどれです。Které pero je Šimonovo?
なんのほんです。きょうかしょうです。Co je to za knihu? To je učebnice.
どのほんです。あのほんです。Která je to kniha? Je to tamta kniha.
  • V hovorové japonštině se partikule か ve spojení s tázacími zájmeny často vynechává
  • Pro zápis hovorové otázky se používá otazník
  • Časté jsou také nedokončené otázky, v nichž mluvčí přísudek a někdy i další části vynechává, pokud je smysl otázky jasný z kontextu
  • Příklady:
クチェラさんはチェコじんです。Pan Kučera je Čech.
クチェラさんのおくさん? A manželka pana Kučery?

むすこのなまえはシモンくんです。(Jeho) Syn se jmenuje Šimon.
あかちゃんのなまえは? A miminko (se jmenuje)?

あのほんはじゅんじくんのだ。Tamta kniha je Džundžiho.
どのほん? Která kniha?

Tázací partikule の
  • Typická pro dětskou a ženskou řeč
  • Za のse většinou píše otazník
  • Ve jmenném přísudku se spona の v případě kladné otázky pojí se základem spony なり, tj. な
  • V případě záporné otázky se pojí se zápornými tvary spony だ, tj. ではない, じゃない
  • Příklady:
シモンくんはしょうがくせいだ? Šimone, ty chodíš na základní školu? Šimon chodí na základní školu?
これはヨハナちゃんのにんぎょうだ? To je tvoje panenka, Johanko? To je Johančina panenka?
おかあさんはチェコじんではない?Tvoje maminka není Češka? Jeho (její, jejich) maminka není Češka?
このほんはじゅんじくんのじゃない?Džundži, není tahle kniha tvoje? Tahle kniha není Džundžiho?

Zdvořilá odpověď
  • Příliš krátká odpověď není zdvořilá
  • Odpovídá se celou větou (není nutno v důvěrném stylu)
  • Existují i neutrální varianty
はい、そう です。
Ano, je to tak.
いいえ、そう ではありません。
Ne, není to tak.
いいえ、ちがいます。
Ne, je to jinak.
はい。
Ano.
いや、そう じゃない。
Ne, není to tak.
いや、ちがう。
Ne, je to jinak.

Sufixy za jmény
  • Oslovujeme druhou osobu, mluvíme o třetí = さん
  • V uctivé japonštině a v dopisech = さま
  • Pro mladé muže, chlapce = くん
  • U dětí, někdy i u dospělých žen = ちゃん
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.