2. Lekce (první část)

26. července 2011 v 15:52 | Marek |  Gramatika
Osobní zájmena
  • Nepoužívají se příliš často, je-li z kontextu zřejmé, koho se promluva týká

Jednotné číslo

1. osoba
わたくし já / používá se především ve formálních projevech a v uctivé japonštině
わたし já / používá se v běžném hovoru
ぼく já / používají muži v běžném hovoru
おれ já / nespisovný tvar, používají jej muži v případě, když mluví s člověkem stejně nebo níže postaveným
あたし já / nespisovný tvar, používají jej ženy
Když chci zdůraznit, že mluvím o sobě, ukážu si prstem na nos

2. osoba
あなた ty, vy / v běžném hovoru se používá především k oslovování osob stejně nebo níže postavených, často jej používají ženy vůči svému manželovi
きみ ty / používají především muži, zejména mezi přáteli, vůči osobám níže postaveným a při oslovování dětí
おまえ ty / hovorový tvar, používají muži vůči osobám níže postaveným nebo vůči své manželce
あんた ty / hovorový tvar, používá se ve vztahu k osobám níže postaveným

3. osoba
かれ on
かのじょ ona

Množné číslo

1. osoba
わたくしたち my / používá se především v uctivé a formální japonštině
わたしたち my (ve významu my všichni, tj. včetně vás) / používá se v běžné japonštině
わたしども my (my sami, nikoli vy) / používá se zejména v institucích, kde je třeba odlišit např. zaměstnance od klientů
ぼくたちぼくら my / tento tvar používají v běžném hovoru muži, ale ve skupině, o níž hovoří, mohou být i ženy
おれたちおれら my / nespisovný tvar používaný muži
われわれ my / používá se při označování skupiny lidí, které něco spojuje, např. rodina, stejná národnost stejná politická příslušnost apod.

2. osoba
あなたがたあなたたち vy / používá se v běžném hovoru zejména při oslovování osob stejně nebo níže postavených
きみたち vy / používá se v běžném hovoru mezi přáteli, při oslovení níže postavených osob a dětí
おまえたちあんたたち (あんたち) vy / hovorový tvar, používají jej muži při oslovování osob níže postavených

3.osoba
かれら oni / používá se o skupině lidí, v níž je alespoň jeden muž
かのじょたら (かのじょら) ony

Přivlastňovací vazby s osobními zájmeny
  • Připojením partikule za osobní zájmeno se z něj stane zájmeno přivlastňovací
  • Tyto vazby se mohou pojit s podstatnými jmeny či stát ve větě samostatně
わたしの mé, moje
わたし本 moje kniha
きみの tvé, tvoje
きみきょうかしょ tvá učebnice
かのじょの její
かのじょ人ぎょう její panenka
かれらの jejich
かれらくるま jejich auto
...
...
  • 本 = ほん
  • 人ぎょう = にんぎょう
  • Příklady:
そのかばんはかれのです。Ta taška je jeho.
わたしのかばんはこれです。Moje taška je tahle.
あれはあなたのくるまですか。Támhleto je vaše auto?
はい、ぼくのです。Ano, je moje.
かのじょの人ぎょうはこれではないです。Její panenka není tahle (dosl. "tohle").
これはきみのだの?To je tvoje?
いいえ、ぼくのじゃない。Ne, není to moje.
かのじょたちのおもちゃだ。Jsou to jejich hračky.
  • V japonštině se především u druhé a třetí osoby dává před osobním zájmenem často přednost příjmení či jménu
  • Velmi časté je také oslovení, z něhož je patrný vztah k partnerovi či jeho postavení
  • U některých povolání je možné použít i název dané profese, za nímž následuje sufix さん
  • Příklady:
やおやさん pan zelinář
にくやさん pan řezník
  • Často se místo osobních zájmen také používají výrazy この人、このかた (tento člověk) a o dětech a mladých lidech このこ (toto dítě)
  • 人 = ひと
  • Příklady:
これはうえ田さんの本ですか。Tohle je vaše kniha, pane Uedo? / Je tohle kniha pana Uedy?
それは本田さんのでんしじしょですか。Pane Hondo, to je váš elektronický slovník? / To je elektronický slovník pana Hondy?
あれは田なかせんせいのくるまですか。Pane profesore Tanako, tamto je vaše auto? / Tamto auto je pana profesora Tanaky?
あのかたはしゃちょうさんのおくさまですか。Pane řediteli, to je vaše manželka? / To je manželka ředitele (firmy)?
これはじゅんじくんのでんしじしょ?Džundži, tohle je tvůj elektronický slovník? / Tohle je Džundžiho elektronický slovník?
このペンはシモンくんのじゃない。Šimone, tohle pero není tvoje. / Tohle pero není Šimonovo.
おとうさんのコンピュータはこれ?Tvůj počítač, tatínku, je tenhle? / Tatínkův počítač je tenhle?
  • うえ田 = うえだ
  • 本田 = ほんだ
  • 田なか = たなか

Kontextová partikule も
  • Zařazuje věc, o níž se hovoří, do nějakého známého kontextu
  • Do češtiny se v kladných větách překládá jako "také", "i"; a v záporných jako "ani"
  • může se ve větách objevit vícekrát
  • Příklady:
これ本です。あれ本です。Toto je kniha. Tamto je také kniha.
わたしチェコ人です。つまチェコ人です。Jsem Čech. I manželka je Češka.
これじしょではありません。あれじしょではありません。Tohle není slovník. Ani tamto není slovník.
これあれ日本の本です。Toto i tamto jsou japonské knihy.
これうちのねこです。あのねこうちのです。Tohle je naše kočka. Tamta kočka je také naše.
このえんぴつあのえんぴつわたしのではありません。Ani tahle ani tamta tužka nejsou moje.
あっ、これフランスのざっしだ。Vida, tohle je francouzský časopis.
これぼくのスーツケースじゃない。これぼくのじゃない。Tohle není můj kufr. Ani tamten není můj.
  • 日本 = にほん

Větná partikule わ
  • Naznačuje mírné zdůraznění obsahu pronesené věty
  • Do Češtiny se překládá jako "vždyť" nebo "ale"
  • Typická pro ženskou hovorovou řeč, muži ji nepoužívají
  • Může se pojit s větnými partikulemi よ a ね (viz dále)
  • Nemůže se pojit s partikulí か
  • Příklady:
かなこさんはまだがくせいです。Vždyť Kanako je ještě studentka.
あのけいたいでんわはすゆきさんのおくさんのです。Tamten mobil je ale paní Suzukiové.
イヴェタさんはチェコ人ではありません。Iveta ale není Češka.
ヨハナさんはまだしょうがくせいではありません。Johanka ale ještě není školačka.
あなたはもだいがくせいじゃない。Už ale nejsi vysokoškolačka!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.